Hudba dneška v SNG 37 – SCHNELLER, WEITER, HÖHER

O podujatí

Vstup na koncert je dobrovoľný!

Skladba Daniela Mateje Schneller, weiter, höher je příkladem „hudby o hudbě“. Tento přístup, jakkoliv se zdá být typicky „postmoderní“, tkví ve skutečnosti v samotných základech evropského způsobu kompozice: vždyť už Magister Leoninus (který zdaleka nebyl první) použil chorálního základu a přidal k němu další hlas. Perotinus pokračoval v tomto směru dále a zvyk nějakým způsobem zpracovávat předchozí hudbu a měnit ji na svoji vlastní v podstatě nikdy nezanikl, i když může být u někoho nezáměrný a podvědomý. Samozřejmě stylově se hudba měnila s dobou a různé epochy si dnes pro přehlednost raději ztotožňujeme s jejími kostýmy či vnějšími projevy, než se způsobem myšlení, které se od středověku zas až tolik nezměnilo.

Pro Daniela Mateje je častým východiskem hudba jeho oblíbeného Johanna Sebastiana Bacha, tohoto „praotce skladatelů“ (Mauricio Kagel: „Ne všichni skladatelé věří v Boha, ale v Bacha věří všichni…”) – ostatně Bach také rád zpracovával hudbu jiných.

Pro Mateje je tento způsob kompozice přiznáním hlubokých kořenů, z nichž však vyrůstají v nových podmínkách nové výhonky. Jakkoliv jeho hudba zní dosti neobvykle, je vyjádřením sounáležitosti s velkou tradicí. To, že tato jeho skladba nemá přesně určené nástrojové obsazení (jež je vymezeno jen rámcově), jej spojuje jak na jedné straně s Johnem Cagem a experimentální hudbou dvacátého století, tak na druhé i s provozovací praxí středověku.

Název Koncert pro klavír a orchestr vzbuzuje poněkud jiné představy, protože nejde o žádnou koncertantní skladbu v obvyklém smyslu. Nejde vlastně ani o nějaké uzavřené dílo, ale o soustavu možností, z nichž je nutno vybírat, protože kompletní provedení by bylo pravděpodobně nad lidské síly. Pro každého interpreta je tato skladba jakousi „dobrodružnou cestou“, jíž prochází na vlastní pěst: musí se sám za sebe rozhodnout, co z předloženého materiálu použije a jak s ním naloží.   Proces není nijak synchronizován, trvání se určuje podle potřeb programu, hudebníci se řídí podle stopek, nebo podle gest dirigenta, který naznačuje rukama pohyb sekund na ciferníku. V tom případě má dirigent svůj vlastní part, v němž je notováno, kdy se má odchýlit od chronometrického času zrychlením či zpomalením. Důležité je však mít připravenou vlastní verzi a té se držet za všech okolností, nenechat se strhnout k momentálním improvizacím, chování stáda a výtržnostem (což se při premiéře skutečně stalo). Pro hudebníky je vlastně skladba jakýmsi cvičením svobodného jednání a pevnosti charakteru při zachovávání respektu k ostatním – nikdo zde není důležitější než kdokoliv jiný!

Skladatel nejenže připouští velkou variabilitu obsazení, kdy se kterýkoliv nástroj může vynechat a naopak každý může provést svůj part jako samostatnou sólovou skladbu (všechny nesou označení Solo). Za tím stojí – kromě buddhistického přesvědčení, že každá bytost je středem Vesmíru – i jeho osobité řešení tehdejší, ale nám už také dobře známé nejistoty, zda se podaří sehnat na nějaký koncert dostatek peněz. Na druhé straně nebyl ani proti zdvojování nástrojů (každý hrál svůj part jinak), a dokonce připouštěl i simultánní provedení s jinými svými skladbami, jež vznikaly ve stejné době: jmenovitě Aria (1958), Solo for Voice 1 (1958), Fontana Mix (1958), Solo for Voice 2 (1960) a WBAI (1960).

Cageovým záměrem bylo „dovolit zvukům, aby byly jen zvuky“ a nikoliv nositelé hudebních myšlenek, tedy pouhé „cihly“ jakési hudební „stavby“. Místo „znějící architektury“ je zde najednou znějící život ve své neuchopitelnosti, překvapivosti a nepochopitelnosti. Pro posluchače je pak vyzváním k poslechu toho, co skutečně slyší a ne toho, co očekávají. 

Premiéra v New Yorku 1958 vyvolala šok, rozdíl mezi očekáváním koncertního publika a zážitkem byl příliš velký. Po více než šedesáti letech je náš svět hodně jiný. Dokážeme dnes přijmout Cageovu výzvu k otevření se svému vnímání bez předsudků a plně prožít to, co opravdu slyšíme?

Malé koncertné štúdio Slovenského rozhlasu
Mýtna 1
Bratislava


www.sng.sk


Koncertný cyklus Hudba dneška v SNGorganizujú Slovenská národná galéria a InMusic, o. z. v spolupráci s RTVS a so Slovenskou sekciou ISCM v dramaturgii Daniela Mateja. InMusic v projekte Hudba dneška v SNG 2020 podporil z verejných zdrojov hlavný partner Fond na podporu umenia. S finančným príspevkom Hudobného fondu, s podporou SOZA.